Neobyčejné příběhy obyčejné orienťačky - pokračování

Příběh 5.

NÁVRAT IDIOTA?

4.kolo poháru VčO 6. května 2006 - Bělá u Pecky
 

Divíte se, co je to za nemožný název? Ano, je asi nemožný, nicméně až příliš pravdivý. Po čtrnácti dnech lenošení jsem se zase podívala do mapy a vlezla do lesa poblíž hradu Pecka. A byl to opravdu výbuch. Na jedničku jsem šla osm minut a dvojku jsem hledala sedm minut. A když se k tomu připočítá pár menších nedorozumění s mapou, je z toho rázem ztráta, kterou si za rámeček rozhodně nedám. Tak to byl zase propadák! 15. místo! Vážně krása! Jsem asi fakt natvrdlá!
   Ovšem orienťácká sobota pokračovala za příjemného tepla květnového sluníčka, langoše šly skvěle na odbyt a všichni oplývali veselou náladou. Trochu mě vytáčel můj totální neúspěch, ale doufám, že se vše zase vrátí do normálních kolejí a bude to jako dřív ☺
 

Příběh 6.

VE SPOLEČNOSTI ÁČEK

soustředění LPU v Trutnově 6. - 7. května 2006
 

Klub Lokomotiva Pardubice si za místo svého soustředění vybral ZŠ Komenského Trutnově. Já, Terka P., Honza P. a můj bráška jsme se nakvartýrovali k nim. Je to ale nerozhodilo a Karlos si nás vzal do parády. Takže jsem trénovala téměř se všemi mladými pardubickými hvězdami: David, Bořek, Radek, Klápa, Matěj, LuHo a samozřejmě i Klárka Procházková a Lenka Knapová.
   V neděli dopoledne nám Karlos připravil okruhy na Závoře - jih v kamenech. Čtyři okruhy zvládli ať úspěšně či neúspěšně všichni (kromě mě, překvapivě, já jsem zdolala jen tři).
   Po obědě - UHO (univerzální hnědá omáčka), rýže a maso - následoval polední (ne)klid a okolo třetí odpoledne jsem opět nasedli do luxusního oddílového autobusu a odjeli do Markoušovic. Na Čížkových kamenech na nás čekaly hagaby. Terén byl velmi vyhovující a v ideálních meteorologických podmínkách jsem našli všichni všechny kontroly jak v kamenech, tak v hustníku. Až na to, že jsem na autobus dorazili o půl hodiny později a Béďa pěkně zuřil, se celá neděle vydařila a myslím, že nikoho nezklamala.
   Krátce po sedmé jsem spolu s bráchou, Honzou a Terkou Pardubičáky opustila a vrátila se domů na Matrix Revolutions ☺
 

Příběh 7.

ORIENŤÁK TROCHU JINAK

MVČO sprint a MVČO štafety 27. května 2006
 

Mistrovství východočeské oblasti. To zní dost vážně. Ovšem malá zmoklá louka v blízkosti železnice nepůsobila až moc důležitě. Protože počasí nás občas pozlobilo dešťovou přeháňkou, většina závodníků zalezla do oddílových stanů. Přesto jsem jako správní orienťáci vyrazili do staré cihelny a nejbližšího, kopřivami zarostlého okolí. Orienťáci totiž nejsou nějaké ufňukané fajnovky z cukru. Po doběhu se sice tváře mnohých běžců mračily stejně jako obloha, dopoledně však proběhlo bez větších komplikací.
   Zato odpoledne vypadalo úplně jinak. Shromaždiště pro nás pořadatelé z Dobrušky připravili na zámku v Opočně, v těsné blízkosti hlavního lákadla pro turisty - renesančních arkád.
   Plánovaný start prvních úseků štafet byl ve 14,00. Z neznámých (pravděpodobně technických) důvodů byl start přesunut na 14,30. O pět minut později jsme odstartovala i já s dalšími prvními úseky D14, H14, H18 a D18. A bez jakéhokoliv zveličování problému mohu prohlásit, že trať naší dívčí kategorie byla opravdu hodně náročná. Dvakrát jsem vyběhly docela vražedný kopec k zámku.
   Orientační běh ve městě a v parku je jistě zpestřením jak pro nás běžce, tak pro obyvatele města, náhodné kolemjdoucí a odpočívající důchodce, maminky s dětmi nebo rybáře. Setkala jsem se i se situacemi, kdy rybáři nadávali mému kamarádovi, že plaší ryby. Nebo když mírně nervózní dáma postarších let napomenula další mou kamarádku, že běhá jako blázen.
   Doslova zlatou třešničkou na sobotním orienťáckém dortu bylo historické vítězství naší trutnovské štafety H14 ve složení: Jan Grundmann ml., Jiří Vondrák a Jan Petržela. Gratulujeme!
 

Příběh 8.

ZÁVODY PLNÉ PROTIKLADŮ

5. a 6. závod žebříčku B-Čechy; žebříček A; Continental Cup 3. - 4. června 2006 Jesenice
 

Tentokrát mi zdraví přálo, a tak jsem spolu s pár ostatními členy našeho oddílu mohla odjet až na samý okraj CHKO Křivoklátsko. Počasí se sice snažilo vypadat červnově, ale moc se mu to nedařilo. Naštěstí nepršelo, takže se mi (i mnohým dalším) odcházelo na trať sobotní klasiky přeci jen o trochu lehčeji. Některým borcům se závod povedl, např. Terce a Honzovi Petrželovým, což není nijak neobvyklé. Ale někomu dala klasická trať v mapově docela náročném terénu pořádně zabrat. Třeba mně. Když jsem se na dvanáct minut ztratila někam, kde se nenacházela ani jedna kontrola a ani jediný orientační běžec a jen Béďa z dálky hlásil dobíhající závodníky, absolutně jsem začala postrádat naději, že se najdu. Naštěstí mě zachránil jeden osamělý pán, který mi ochotně poradil a díky němu jsem ukončila dvanáctiminutový kolaps. Protože jsem na podobné výbuchy zvyklá a navíc jsem díky nemocem už zmeškala čtyři závody ŽB, zůstala jsem klidná a milá i přes nepříliš uspokojivé umístění.
   Další zajímavou částí dně byly útoky orienťáků na všemožná stravovací zařízení. Zde se vyplatilo přísloví Kdo dřív přijde, ten dřív mele, protože restaurace praskaly ve švech a přesto (nebo možná proto) se servírky tvářily jako časované bomby. Na nás jídlo vyzbylo, a tak jsme s příjemně plnými žaludky mohli ulehnout v jesenické tělocvičně ke spánku.
   Druhý den nás velké shromaždiště v Bedlně přivítalo silným větrem a nepříjemným deštěm. Naopak velmi pozitivně vyhlížela dnešní krátká trať která slibovala méně časově náročný pobyt v celkem slušně zabušeném lese.
   Ani můj dnešní výkon nebyl zrovna z nejúžasnějších. Na pětce mě totiž o čtyři minuty doběhla Lenka Knapová. Před odjezdem domů jsem ještě stihla navštívit stánky s velkým výběrem občerstvení. A potom jsme jeli co nejrychleji domů. Auto naplnila radostná atmosféra, protože naše úspěšná D18 Terka Petrželová se nominovala na MED!!!!!!!! Super!